Těhotní chlapci Vyjádřete svůj názor!

Chlad noci 1.

21. července 2009 v 19:39 | Misuki & Ebika |  Chlad noci
Taaak je to tu..prvni..dilek povidky kterou pisu s Ebikou..mhm strasne dobre se s ni pise a timhle ji taky dekuju ze ma tu trpelivost s nekym psat x))..
tak prvni dil...
Cela povidka se jmenuje Chlad noci...je o dvou zivotech..naprosto odlisnych..snad se bude libit x)
Pocet slov: 2 389..je ponekud delsi ale stoji za to..za pripadne chybi se omlouvaam..

Byl chladny vecer.Vsude snih.Neni divu,je zima.Tmava ulice s par zastaralymi domky a jen tak tak sviticimi lampami.Na prvni pohled by se cloveku zdalo ze je to ulice z hororu.Ale ne.Tak to z daleka neni.Je to ulice jednoho ne prilis znameho mestestecka.
Vsude okolo se zdalo byt prazdno.Ale nebylo.Sedmnactilety chlapec si uzival samoty,klidu a svobody.Byl sam na te tmave ulici a klouzal se po lede.Nikdo mu v tom nemohl zabranit.Vsichni uz davno spali.Neni se cemu divit je okolo dvanacte v noci.Ale on nespi.
Chlapec se dal klouzal a nekdy si i prozpevoval a vubec si nevsiml ze ma prihlizejiciho.Vsimal si poze sveho sveta.Jmenoval se Alex.



Kluk priblizne ve stejnem veku se usmival v koute domu a nechal chlapce at si dal uziva a mysli si se je stale sam a nikym nepozorovan.Usmival se sam pro sebe a pomalu vkrocil do noci.

Alex:
Jen tak se klouzu po lede a usmivam se kdyz mi podklouzne noha a ja se natahnu jak dlouhy tak siroky.
"Au..."dopadnu na za zem a chytim se za koleno ktere boli. "sakra.."zakleju kdyz se nemuzu postavit.Porozhlednu se kolem kdyz v tom na me nekdo ze zadu sahne.Leknu se a koukam na nej.Je to kluk.
"V pohode?"zepta se a ja jen prikyvnu hlavou ze jo. "Nici pomoc nepotrebuju!"syknu.
"Jak chces"zasmeje se mi a odchazi.Marne se zase pokousim postavit ale nejde to..zaknucim a on se vraci.
"Ukaz."rekne capne me za ruce a hodi si me pres rameno jak pytel brambor.
"Co..co..okamzite me pust!"pripadam si jak hadrova pana a navic ho vubec neznam.
"Neodmlouvej.."rekne stroze a me sklapne..ani nevim kam me nese.

"Kam to vu.."
"Rekl jsem ticho!"ok..sklapnu teda a jen nafucene koukam.
Za chvili uslysim zaklapnuti dveri a poznam ze jsme vesli do domu.Ale ne do meho.Asi jeho dum.Zasklebim se.

"Kde to jsme?"
"Hadej..u me.."usmeje se a polozi me na pohovku.Rozhlednu se kolem.Je to tu hezky.Hezci nez u nas.Podivam se na nej jak hrabe v nejake skrince.
"Sundej si ty kalhoty"
"Coze?.."
"Sundej si ty kalhoty!"zopakuje
"Jo ja rozumnel ale proc?"
"Proto ze jsou moc uply a ja se nedostanu k tomu kolenu.."zamracim se ale pomalu je ze sebe sesoukam.Prijde ke me.
"Mozna to trochu zaboli"tak to ani nahodou..."Ne!nic takoveho.."chci uhnou s kolenem ale usyknu bolesti.
"Tak..."vezme pytlik s ledem a pokracuje..
Chris:
"neboj jen trochu..musis to vydrzet"reknu a placnu mu to na to koleno.
"Aaau.."zapisti jak mala holka.
"Pistis jak holka vis to?"kouknu na nej a on ma sly na krajicku.Zasmeju se.
"Snad nebudes brecet..jsi chlap.."dodam nejiste a zasmeju se.

Vezmu krem a zacnu ti to koleno promazavat.Vydechnes.Vydatne ti to dela dobre.
"Je to prijemny ze?"usmeju se.
"Jo to je.."spitne a kouka svyma modryma ocima na koleno.Je krasnej.Modre oci jemne obtahnute linkou.Modre oci.Cerne vlasy s ofinkou ktera mu jen tak letmo pada do obliceje.Uzkej pas...uzky boky a hubeny nohy ktery by mu mohla kdejaka modelka zavidet.Usmeju se.
Vsimnu si ze mu to koleno mazu nejak dlouho tak prestanu a vezmu obvaz.Obvazu mu to a udelam maslicku.Pousmeju se.
"A je to."
"Ja..teda ehm..dekuju"pipne stydlive a ja se usmeju.
"Nic se nedeje ale nemel by jsi se takhle sam v noci potulovat po ulici.Vis jak to tady chodi"pripomenu tech par lidi co tu chodi a nici lidem zivoty jakymkoliv zpusobem.Jakymkoliv.Zadivam se z okna.
"Jo ja vim..ja..jen jsem to uz doma nemohl vydrzet"pokrci rameny a ja se zase podivam na nej.
"Je to tam spatny?"
"Rodice se porad hadaj a pletou do toho i me"kyvne.
Smutne se pousmeju. "Jak se vubec jmenujes?"
"Jsem Alex a ty?"
"Ja jsem Chris.."nahnu se k tobe a....

Ježiš já ho políbyl?Co mě to napadlo nejsem vadnej?
Seřval jsem sám sebe v duchu a celý se začal třást jak mi ten fakt začal docházet.Ježiš to je strašný.Co jsem to udělal?Ale kdo by se mi divil.
Tak jsem rozjímal a tak jsem si ani nevšimnul toho, že se Alex začal urputně rychle převlíkat a dřív než jsem si to uvědomil byl pryč a jediné co po něm zbylo bylo bouchnutí dveří.
Ježiš já jsem takový hlupák co jsem to udělal?

Alex:

On on mě políbyl to je to je .
Mísili se ve mně všechny možné emoce od překvapení po zlost až nakonec ke strachu co když je to nějaký uchylák.
Plácnul jsem se do hlavy no jasně kdo jiný by mě bral k sobě o půlnoci domů , že?
A já hlupák si myslel, že bysme mohli být přáteli.Bude lepší když se mu budu prozatím vyhýbat.
Aspoň než si všechno pořádně uspořádám v hlavě.
Již oblečený…jak jsem to stihnul?…to je jedno no prostě již oblečený jsem rychle kulhal domů ve strachu, že by mě mohl pronsledovat nebo něco takového kdo ví, kdy mu rupne v bedně a rozhodne se, že mu patřím nebo nějakou podobnou blbynu.
Já blaáznové myšlení neznám.
Po několika projdených blozích ulic se dostanu před náš větší baráček sice není patroví, ale má půdu.
Vypadá celkem dobře, ale toby si mohl říct jen ten co to neviděl zevnitř.
Máma má problémi s pití ona taková vlasně nikdy nebyla jen od té doby co se dozvěděla, že ji títa podvádí z jinou tak to šlo s nimi z kopce.
Nějakou domu se hádali jen mezi sebou, ale samozřejmě všechno nemohlo jít jak po drátká, že se pohádají a usmíří a budeme znovu ta šťastná rodinka.
Ne oni se pohádali a nakonec do toho natáhli i mě.
Každý den každý večer si mě jeden z nich vezme a chce abych na toho druhého našel špínu no prostě abych o nich říkal jak jsou nemožní a podobně.
Když seto proprvé stalo v mích dvanácti letech tak jsem si to moc nebral, ale te´d je to příčerné.
Pořád si říkám, že kdybych byl tenkrát statečnější a neměl z nich strach nic bych eřekl a te´d by jejich problémi nesváděli na mě, že to já řekl tohle a pak zase tamto je to strašné.
Máma mě někdy i bije jednou jsem skončil v nemocnici se zlomenými žebry to bylo když mi bylo patnáct to si naši usmylsleli , že se musí usmířit tak si zašli do restaurace nakonec je zbalili poldové jak se tam zvalchovali a dělali bordel a přišli domů ráno a musím podotknout, že stále pořádně opilý.
To se do toho mlácení přidal imůj táta a od tý doby pijou oba dva přestali chodit do práce a jak to dopadlo?
Mysdlým, že si dokážete sami udělat pěkný obrázek.
Maáminy a tátovi úspory pomlau , ale jistě mizí, proto mě ani nepřekvapilo, když jsem zjistil, že jsme najednou bez televize bez počítače a jiných různých v dnešní době i k životu potřebných věcí.
Už jsem i přemýšlel, že od nich uteču, ale nemám kde bych šel jediná moje rodina jsou oni a ještě babička a teta se strajdou, ale tibydlí v Anglii a já nemám peníze a ni plnoletost na to abych si mohl koupit letenky a jít za nimi prostě je ze mě troska a jako troska skončím díky nim jsem bez přátel bez rodiny odříznutý od okolního světa.
A proč?Kvůli mojí hlouposti a tuposti můžu si za to sám a budu za to platit.

Chris:

Když jsem se konečně spamatoval z šoku a všimnul si, že utekl tak jsem az ním chtěl vyběhnout, al nakonec jsem to nechal být už teď si o mě beztak mylsý, že jsem pedofil nebo něco podobnýho já totiž už jen sám o sobě působým takovým dojmem.
Sice mi je teprv 17, ale vypadám nejmíń na 20 a to ještě není všechno dalo by se říci, že Alex je mím pravým opakem on vypadá spíš křehce zranitelně jako…nemůžu říst přímo jako holčička, ale působí tak.
Za to já mám dost vypracovanou postavu, taky v téhle čtvrti, že?Kdo by si nedával pozor po ramena dlouhé hnědé vlasy a černé oči oblékám se taky poněkud drsněji, ale tojen abych zapadl tady do té špíny , do které nepatřím.
Pravdou je, že jsem celkem bohatý, ale když se mí rodiče dozvěděli, že jsem gey tak to nestrávili, tak rychler jak jsem očekával, ale ono se to vyrovná a budou zase v pohodě.
Věřím jim no aspoń mě neposlali na ulici úplně na suchu nezablokovali mi kraditku, mohl bych mít lepší byt v lepší čtvti, ale já nechci zbytečně utrácet co kdyby jim to jejich vyrovnávání s mou orientací tvalo déle, že?
A já jsem ten typ co mylsý dopředu, takže je to jasný…
Ale..vlastne je celkem skoda ze mi utekl.Mohli..mohli jsme byt alespon pratele.Ale kdyz on vypadal tak..tak krasne...a neverim tomu ze kdyby mu byl tak blizko jinej kluk tak by ho nepolibil.Tomu bych se sam divil protoze mam pocit..ze tohle stvoreni mi zmenilo zivot.
A dost!
Jak zmenilo zivot?!..sakra videl jsem ho jednou v noci a uz jsem z nej poblaznenej..povzdechnu si.Ale muzu si za to sam.Nemel jsem tak po nem vystartovat a treba by tu mohl prespat a jeste by jsme se nekdy videli.Pozde.

Smutne se pousmeju z okna.Jo.Hned zitra tam pujdu zase.Chci ho jeste videt.Musim.

Alex:
Dojdu domu.Vsude ticho.Je to neobvykle.Koukam okolo.
"Je tu nekdo?"zarvu ale nic tak projdu celej barak.
Aha...zase nekde chlastaj a alexy postarej se o sebe sam..najdu papirek
"Ahoj alexy jeli jsme na nastevu v lednicce mas nejake jidlo tak si uvar ahoj"prectu to nahlas.Jako bych to nerikal.
Otevru dvere te zastarale rezve lednice a kouknu divnitr.
Parky.
Ji se v teto rodine neco jineho?..snad ani ne.
Povzdechnu si.Co nadelam.
Vytahnu hrnec dam do nej vodu a dva parky si ohreju.
Zesmutnim kdyz si vzpomenu ze za par dni jsou vanoce a ja zase nic nedostanu.Leda tak par facek.
Povzdechnu si a po chvili ty parky jim a koukam z okna misto televize.
Ani se nenadam a usnu.
"Aaach.."protahnu se a rozlepim oci..svetlo..uz je rano..usmeju se a vyjdu ven.Je sice zima ale krasne sviti slunicko.Koukam na nebe.Mam dobrou naladu a rodice jeste nejsou doma coz mi na me dobre nalade jen prida.

Vzpomenu si na vcerejsek a usmev mi klesne.Dokulham do pokoje a lehnu si na postel.Byl to uchyl..nebyl to uchyl..nevim co si myslet..vypadal zle..ale zaroven tak hezky a sympaticky...vazne nevim..ale vim jak to tady chodi.

Je jedno jestli jde kluk nebo holka.Ale je proste sam na ulici.Chyti ho znasilni..zabiji..delaji s nim vsechno mozny..Zatrepu hlavou.
Ne.
Tohle bych zazit nechtel.A proto ode dneska nikam nepujdu sam.

Sam?
A s kym mam teda vlastne chodit.
Zlomene se posadim a porozhlednu se po pokoji.
Jedna skrin,dotrhana postel a pak zdorbu.Tot vse.

Smutne se pousmeju.Nic nenadelam.
Kouknu z okna a...vyrazi se mi dech.Po ulici jde prave ten kluk ze vcerejska.Chris.
Jeho pohled zavita do meho okna.Rychle se schovam za zaves.
Doufám, že mě neciděl nechci aby hne dvěděl, kde bydlým.mohl by toho využít, ale…on působí takovým zvláštním dojmem skutečně nevím co si o něm mám myslet je to těžký hodně těžký.Podle prvního dojmu mi příde jako takovej drsňák co by se nebál ani vojet svoji babičku.Ale jinak působí celkem mile.
V téchvíli si vrazím pořádnou facku, že se sám divím, kde se ve mně ta síla vzala.
Takhle už nikdy nesmím přemýšlet!Nikdy!
Už se s ním nikdy nemůžu vidět nebo když už tak aspoň když nebudu sám.
A je to tady znovu sám, kdy já nejsem sám??
Vždycky vždycky jsem sám vždycky.
Je strašně těžké soustředit se na školu a zároveň se vyhýbat tolika lidem a na vrchol všeho zlého i svým rodičům.
Když se musím bát i jim pak tedy komu věřit?
Rozjímám s hlavou podepřenou rukou trůnicína parapetu mého okna, zapomínajíc na to, že tam Chris stále může být a vidět mě.
Teď mi to bylo jedno úplně jedno, te´d neexistovalo nic jiného než já a moje depresivní myšlenky.
Pohldem jsem zablodil na rezavých nůškách ležících na polorozpadlém stole se třema nohama.
Stejně nechápu jak může takhle stát, že udrží rovnováhu.Co by se asi stalo kdybych…zabloudil jsem znovu pohledem na nůžky…Sháněl by se po mě někdo?truchlil by pro mě někdo?Nebo by to všem bylo jedno.
Je těžké rozhodovat se o věcech týkajících se mého života a zvláš´t, když mě napadne tak hloupá myšlenka jako je , že bych si ho mohl vzít.
Sám nad sebou se ironicky zasměju je to hloupost…Co hloupost!Je to blbyna!Co bych tím vyrešil akorát bych to vzdal a co bych tím vyrešil problémi života problémi mých rodičů nic nic!bych tím nevyřešil.
Absolutně nic.
Znovu si podepřu hlavu a smutně koukám z okna nevnímajíc okolní svět nevnímajíc ani bouchnutí vchodových dveří, nevnímajíc nic než sebe samotného a svého shoubné myšlenky.
A potom si toho všimnu dole je Chris a dívá se přímo na mě se smutným pohledem vypadá jakoby chtěl brečet.
Hloupost!On a brečet?Lidi jako je on neznají nic jako jsou slzy.

Chris:

Stojím dole pod jeho oknem a upírám pohld na jho smutnou tvář.
Co se mu asi honí v hlavě?Celkem by mě to zajímalo, zajímalo by mě co si o mě myslí a jestli by mi mohl odpustit.
Po chvíli pozorování jeho smutných modrých očí dřívě s nebeským lesken za to teď vypadající jako nebe očekávající velkou bouři, uslyším odporný zvuk, který dřív možná přopomínal hlas hodící se ke střízlivému a dospělému člověku az to teď to bylo jen něco podobající se skřekům.
Ohlédnu se na tu trosku dříve snad člověka, je to postava nějakého muže a za ním se pajdající postava ženy se smutnýma modrýma očima a blond vlasy až nápadně se podobajíc samotnému Alexovi.
A potom vidím jak zahnou k domu kde se sám Alex právě nachází.
To snad…to jsou jeho rodiče?
Chudák musí to mít těžké zamyslým se a po nějaké době se z domu ozve tupá rána a neuvěřitelný řev.
Chystám se odejít , protože si myslým, že tohle vážně není můj problém, tak se pomalu otočím, když v tom mě upoutá prudká rána od nárazu dveří.
Koukanu se co se stalo a sděsím se toho pohledu co se mi naskyt před očima.
Vidím Alexe jak sedí na schodech a objímá si kolena je je v triku a džínách na rukou má plno modřinek a menších ranek.
Nedbajíc na to co se událo ještě před asi pár hodinama se rozejdu jeho smerem.
V ten moment zvedne hlavu zřejmě aby zjistil co se děje.
U oka má velkou teď už fialovějící modřinu a natržený ret při tom všem mu do úst ještě stéká pramínek z nosu vytékající krve.
Zhrozím se při pohledu na jeho zničenou a slzami špinavou tvář.
Pomalu, ale jistě zvyšuji tempo kroku až jsem nakonec u něho .
On se jen schoulí do klubíčka jakoby už neměl ani sílu utíkat a třese se hlasytými vzliky.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Deny Deny | Web | 21. července 2009 v 20:36 | Reagovat

Tyjo...dost zajímavý...tešim se na další dílek :)...akorát mi trošku vadí že chvílema píšeš bez háčků a čárek...s nima je to přehlednější :)

2 Anetka Anetka | Web | 22. července 2009 v 9:43 | Reagovat

Ahoj,jsem ráda že jsi se přidala na blog povídek,koukni se pl. sem http://best-stories.blog.cz/0906/pro-blogare#pridat-komentar a jestli chceš můžeš se zapojit http://best-stories.blog.cz/0906/retezak#komentare taky můžeš na blog přidat recenzi k tvé povídce,zatim pp

3 Lex-san Lex-san | Web | 10. srpna 2009 v 20:48 | Reagovat

Moc se omlouvám za to, že až teď mi to docvaklo! Vždy jsem Chlad noci komentoval jen u Ebiky ale ne utebe!
Takže teď to napravím! Už jen nápad psát s někým je super, máte můj obdiv, holky, to jak se doplňujete je boží, snad spolupráce vydrží...

4 Kit Kit | 11. srpna 2009 v 15:05 | Reagovat

Bezva kapča už se těším na pokráčko :)

5 VaniLee VaniLee | Web | 11. srpna 2009 v 17:29 | Reagovat

*Potlesk* Chybky přecházím (políb"y"l mě sice trošku ruší ve čtení, ale všechno se dá opravit).
Když píšou dva lidé společně, většinou je to tragédie. Jiný sloh, jiná myšlenka a snaží se z toho vytvořit příběh..
Můžu (nebo spíš musím) pochválit za to, že to není váš případ.
Sedne te si a doplňuje te se..
A píšete hezky.
O to víc mě zděsilo, když jsem si přečetla, že to hodláš zabalit..
Hloupost...
Sama se potýkám s nedostatkem komentářů, ze kterých bych si udělala obrázek, jestli to psaní vůbec stojí za to.. Nevzdávám to, a ty bych také neměla... Byla by to zatracená škoda..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama