Těhotní chlapci Vyjádřete svůj názor!

Chlad noci 2.

24. července 2009 v 19:22 | Misuki & Ebika |  Chlad noci
Alex:
Kdyz ho uvidim rozvzlykam se jeste vic.
Nechtel jsem aby me nekdo takhle videl.Schoulim se do klubicka.Zase...zase prijeli a prvni co bylo tak me zmlatily.Proc ja musim takhle zit?!Proc?!!!rvu na sebe..

"Alexy.."spitne a nahne se ke me.Zvedne mi oblicej a kouka na me.Vzlyknu a uhnu mu.
"Nech me byt..."vzlyknu a posunu se az narazim do dveri.
"No tak..tady uz nesmis byt.."chyti me a postavi na nohy..bolestne heknu.
"A co mam asi tak delat.."utru si slzy.
"Pujdes ke me"zarazim se...
"Coze? Tak na to zapomen"trhnu sebou ale boli to jeste vic tak prestanu.
"No tak.."pohladi me po tvari "proc ne? Bude to lepsi a jim schazet nebudes"kyvne ke dverm kde se hadaj moji rodice.
Ma pravdu.
Co pro ne znamenam?...neznamenam pro ne vubec nic.Nekdy me nechavaj celej tejden osamote a je jim uplne jedno ze mi tu nenechali penize a zadny jidlo.Bylo jim to naprosto u prdele!Ja jsem jim u prdele!Ale cim jsem si to zaslouzil?Tim ze jsem se snazil bejt dobrej?...asi jo.Protoze by bylo vsechno jinak.Nechodily by domu po tejdnu a hned prvni co udelaj je ze me zmlati.Ne.Muzu si za to sam.


"No tak"mile se usmeje a ja prikyvnu.Mu se snad neda vzdorovat.
"Tak..tak jo.."fnuknu.
"Fajn ja..mam trochu strach te tam poslat zpatky..ale jdi si sbalit..a presne ve 12 me cekej tam kde jsme se potkali.Budu tam"spitne a odbehne pryc.
Jen za nim smutne koukam."Jo.."spitnu a ubrecene se vratim dovnitr.
"Kde jsi byl ty spratku?!"slysim hned rev a matka se ke me blizi.Rozsiri se mi panenky strachem a utecu nahoru do pokoje."Uf..."oddechnu si kdyz zavru.
Po par hodinach si zacnu balit.Nemam toho moc.Par tricek..kalhot.A nejaky ty blbosti.Zubni kartacek a tak.Jsme snad jedinej s tehle rodiny kdo dodrzuje hygienu.
Otrepu se.."Fuj.."jeste ze jdu pryc.
Ale...co az to zjisti? Co potom? A vlastne ho vubec neznam.
Sednu si zlomene na postel.Zda se bejt tak milej tak ceho se porad sakra bojim?
"Zbabelce.."reknu na svuj odraz v zrcadle a dal balim.
Achjo.
Za chvili mam sbaleno a tak netrpelive cekam u hodin kdy bude 12 hodin.
8.
9.
10.
11. "Jeste chvili..."spitnu...
11:30..nemuzu se dockat.
11:55...seberu vsechnu dvou odvahu..oblecu si bundu vezmu tasku a tise se plizim dolu.Zavrzaji schody."Ss..."syknu strachem ale nakonec se v poradku dostavim pred dum.
Oddechnu si.
Jdu dal a za chvili jsem tam.
Chris:
Presne 12 hodin a ja vyrazim ven.Alex uz tam urcite ceka tak zrychlim.
Vidim ho z dalky a usmeju se.
Dobehnu.
"Ahoj.."
"Ahoj"odpovi mi a usmeje se.
"Muzem?"
Prikyvne a vkrocime do naseho noveho zivota.

Pomalu ho vedu směrem k mému bytu a musím podotknout, že celkem dokonale cítim jeho napětí a strach no, ale mjusím přiznat, že já bych ho měl sám ze sebe taky vlstně obdivuji jeho odvahu.
Nejdříve se tu objevím , protože si narazil koleno, doslova si ho přehodím přes rameno avezmu k sobě domů, tam mu stáhnu kalhoty né doslova, ale stejně ošetřím mu to políbým ho a potom ho otravuju u nich před domem, kde mu nabýdnu jestli nechce bydle u nás no je to normální??
Podle mě teda ne jdeme pomalu po schodech, jde to trochu hůř , protože ještě teď Alex s tou nohou a teď i jak je zmlácen…
Nestihnu domyslet a Alex letí s tichým vyheknutím témeř dolů kdybych ho nechytl za včasu asi by bylo vážně po něm.
Vyděšeně se dívám do jeho nehybné tváře až nakonec zjistím, že omdlel.
Ale jak…no nakonec jsem se rozhodl, že nechám jeho věci na schodech a potom se pro ně vrátím.
Vzal jsem alexe do náruče a pomalu, ale jistě s ním stoupal nahoru.
Odemknul jsem dveře a přešel s ním do mé ložnice stroze jsem se zadíval na ten pokoj kde spím a hned jsem si uvědomil jak vypadal jejich dům.On měl asi hezčí, ale co teď nemá na výběr.
Uložil jsem ho do postele a rychle se vracel dřív než ty věci někdo ukradne v téhle čtvrti je to normální.
Odddychnu si, když je spatřím na tom samém místě kde jsem je nechal a zvednu je ze země.

To je strašné já…já se do něj asi zamiloval.
Řeknu si když se dívám do té jeho tváře s jemnými rysy a když svůj pohled přesunu na jeho zvoucí rty tak nakonc neodolám a nehnu se nad něho, kde si zblízka prhlédnu jeho tvář a nakonec mu na rty vtisknu jeden motýlí polibek.
Ne…já to nevydžím nevydržím se na něj jen tak dívat to nejde vydržet je to strašné já….pomalu začínám litovat, že jsem mu to nabýdnul, takhle mu akorát ublížím až mi konečně začne věřit.
Co když se neudržím já ani nevím kolik mu je vypadá tak na 15 je to ještě mládě.
S hlavou plnou myšlenek zajdu do koupelny pro lavor s vodou a hadřík ještě mám obvazi a lékárničku .

"Alexi.Alexi vzbu´d se"

Pomalu jsem sním zatřásl a on se začal probouzet, bylo mi líto, že ho musím budit, ale nechtěl bych ho vylekat.
Ještě by si myslel, že ho ošahávám a já bych ho zatím ošetřoval to bych asi nezvládl a on taky ne.
"Kde to jsem?"
"Jsi u měa teď prosím si sedni chi ti ošetřit ty rány"
"Jo jasně už … au"
Zaúpěl, když se zkoušel posadit.
Pomalu jsem natáhl ruce a pomohl mu do sedu an čež mě obdařil nepatrným úsměvem, ale i z toho mě pořádně zahřálo u srdce.
"Já … teď ti ošetřím ten obličej jo?"
Přikývl a já si přisedl k němu na postel.Z lékárničky jsem vytáhl tubu s desinfekcí na ten ret a s mastí na to oko.
Soustředěně a opatrně jsem mu tu mast začal rozmazávat na fialovém místě, ale i když se snažím, tak přeci jen ho to někdy zabolí, ale musím říct, že má pěkný reflexi.
Když je hotovo tak naberu trochu desinfekce na vatičku a přiložím mu to na ret.
On se zatím rozhlížel o pokoji, takže to nečekal, a tak když jsem to udělal vyskučil jak srnka začal klít jak dlaždič já sám se nestíhal divit na tom jak široký má slovník, ale nechal jsem to být přece mi do toho nic není.
A potom to přešlo na sotřejší výrazi než je jenom pouhé sakra, ale vždycky se stihl v čes zastavit dřív než to dořekl já vím, že bych se mu měl omluvit, ale nešlo to jak jsem ho viděl poskakovat na té jedné fungující noze co měl a ještě u toho tak nadávat no vypadalo to zajímavě.No skuste si to představit.
Pomalu, ale jistě jsem se začal usmívat a nakonec následoval velký záchvat smíchu…

Alex:
Poskakuju tam a on se smeje.
"Co se jako smejes?"
Urazene se na nej kouknu.
"Ublizis mi a jeste se smejes" mam slzy na krajicku..pritahne si me k sobe a obejme me.Jen strnule koukam.
Hladi me po zadech.Po bocich.Po zadecku.
Pockat...KDE?!Trhnu sebou..
"Pust pust me..."cukam..
"Ne..."spitne a porad me hladi tak se nakonec poddam.
Pousmeju se kdyz me obima a hladi po vlasech.Mam nejakej pocit jistoty.A vim ze mi neublizi ale presto mu jeste tak plne neduveruju.
"Zkus mi verit.."spitne a ja prikyvnu.
"Ja..vim ze je to divny...vubec me neznas a ted tu jsi se mnou.Ale prosim..zkus to"
Jen prikyvuju a pak se mu zadivam do oci.
Pomalu se k sobe priblizujem.
Uhnu.
Ja proste nemuzu..smutne sklopim pohled.
"Promin ja...nechal jsem se unest"spitne a jde pryc
"Pockej!Kam..kam jdes?"kriknu
"Nemas hlad?"
"Ne"reknu a na to se mi ozve brisko.Zcervenam.
Jen se zasmeje a zmizi nekde za dverma..Posadim se a usyknu.
Po par minutach se vrati s plnym talirem.
"Pani.."spitnu uzasne.U nas takove jidlo snad nikdy nebyli.Jen prosle parky.Posledni dobou.
"Papej marode.."usmeje se a polozi to prede me.
Je mi blby si to vzit. "Vazne?"
"Jo"mile se usmeje.
Zacnu jist ale usyknu protoze me ten ret neskutecne stipe.
"Aha..to bude trochu problem."kyvne rameny.
"To je v pohode.."spitnu a papam.
Ani pulku jsem nesnedl a ted se valim v jeho postely.Porad is na to nemuzu zvyknout.
Ceka me lepsi zivot.
Nebo snad ne?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 akyra akyra | Web | 28. července 2009 v 16:02 | Reagovat

hu utíkám dál je to fakt zasjmavé:)

2 Lex-san Lex-san | Web | 10. srpna 2009 v 20:49 | Reagovat

Další díl a další skvost. Postavy jsou sympatické a moc jim fandím!

3 Kit Kit | 11. srpna 2009 v 15:10 | Reagovat

Tahle povídka nemá chybu xD už jdu na další kapitolku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama