Těhotní chlapci Vyjádřete svůj názor!

Chlad noci 4.

7. srpna 2009 v 18:49 | Misuki |  Chlad noci
Na ůplně jiném místě se však o ničem takovém nevědělo.
Chlapci blbi dováděli a užívali si volnosti a pocitu, že mají jeden druhého. Ale na jak dlouho? Vydrží tohle pouto na dlouho? Na jak dlouho? Tahle otázka vrtá hlavou i mě.
Chris:

"Tak pane Alexi. Ted vás potrestám" špitnu Alexovi do ucha a ten se jen uculí.
"Vážně?" optalo se to stvoření pode mnou a já se zasmál.
"Smrtelně vážně. Týden si nesedneš" řekl jsem a z Alexova pohledu jsem uviděl že asi přišel na to co chci dělat.
"Něě..."zaskučel.
Jo. Je to asi trochu rychlí. Ale když on je tak...zatraceně sexy.
"Proč?" optal jsem se nechápavě.
"Protože si pak tejden nesednu" vyplazla na mě ta mala mrška jazyk. Jen se usměju.
"Alexy? Ale víš že se tě na to ptát nemusím?" řeknu a vidím jak ztuhnul.
"No..no to..to si piš že musíš!"křikl po mě a já se usmíval.
"Chrisi posloucháš mě?"pípnul když jsem se jen připitoměle usmíval a svlíkal ho.
"Tak bud aspon trochu něžný!"pořád něco namítal.
"Asi ti nečím zacpu pusinku zlatíčko..."špitnul jsem a už se pro něco natahoval ale chytl mě za ruku. Usmál jsem se.
"Copak copak?"


"Opovaž se!"křiknul.
Zasmál jsem se.
Nedokázal bych mu ublizit. Mu ne.
"Neboj se.."políbíl jsem ho a cítil jsem jak se zachvěl.
"Tebe ne.."zasmál se mi a já se naoko urazil.
"Aby ses nedivil" políbil jsem ho.
"Mhm...Chrisi já ted vážně nechci" řekl a já ho rychle pustil.
"Nechceš? Fajn.."řekl jsem a oblíkal si bundu.
"Kam..kam jdeš?"zeptal se.
"Nestarej se.."řeknu a bouchnu dveřma...dneska mám opravdu divnej den.

Alex:
Néé. Sakra.
Bydlíme spolu dva dny a už se musíme hádat. Povzdychnul jsem si.
Nesmí na mě být přece naštvaný že mě ještě ted bolí zadek. Ostatně. Je to jeho chyba a né moje.

*
Podíval jsem se na hodiny a potichu sledoval jak utíká čas kdy jsem tu sám.
Co mu zase přeletělo přes nos jako? Ještě včera byl jiný.
Povzdechnul jsem si.
12 hodin a on nikde už od rána.
Mám hlad.
Uvědomil jsem si po pár chvílích a zvedl se s tím že půjdu dolů když začal zvonit Chrisův telefon. Chvíli jsem váhal jestli ho zvednou ale zvědavost mi nedala a udělal jsem to.
"Prosím?"
"Ty mi zvedáš telefony?!" ozval se Chrisův přísný hlas.
"Já..jsem..no" pípnu.
"To je jedno. Když už s tebou mluvím, tak dřív jak o půl noci mě nečekej.
"A kde budeš?"
"Po tom ti je houby. Prostě mě nečekej. Něco si uvař nebo já nevím ale hlavně nechod ven. Jestli se nějak dozvím že jsi byl venku tak se neznám Alexi."
"Proč...proč jsi takovej?" nedalo mi a musel jsem se zeptat.
"Jsem normální a už musím jít" nic víc neřekl a zavěsil.
Ještě chvíli jsem držel mobil i hlavy ale pak jsem ho hodil do kouta postele.
Šel jsem teda dolů a něco si vzal. "Něco si uvař" zazněla mi v hlavě jeho věta. Jasně! A co asi když vařit neumim. Maximálně tak blbé párky!...
Vztekal jsem se tam asi 10 minut a pak jsem si jen namazal rohlik s nutelou. Mmhm..
*
Odpoledne uběhlo jak voda a je tu večer. Celej den jsem nedělal nic jiného než seděl na postely, koukal z okna nebo si pro něco zašel dolů do kuchyně.
Pomalu se blížila dvanáctá a já povitoval ůnavu. Ale neusl jsem. Nemohl jsem.
Odbilo 12 hodin a já začal koukat po dveřích kdy se mi moje láska vrátí.l
Nečekal jsem dlouho a rozrazily se dveře a v nich opilej Chris.
"Panebože ty vypadáš" dostal jsem ze sebe.
"Alexíí..."zapištěl a celou svou vahou na mě dopadl.
"Aah..."zaskučel jsem na oplátku já a nemohl jsem se nadechnout. "Chrisi..."vydechnul jsem ztěžka.

"Alexy já tak miluju...nezlobíš se na mě vid že ne?" říkal a přitom mě svlíkal.
"Chrisi okamžitě mě nech jsi opilej a tím tuplem s tebou nic mít nechci!" křikl jsem.
"Ale ale.."zašeptal a prohrábl mi vlasy.
"Jen si trošičku pohrajem.."
"Ne!"
"Malinko.."
"Ne!"
"Alexi lásko.."
"Ne!"
"Nebudu se ptát!"
"Ne!"..bylo mi to houby platné a stejně mě vyslékl a začal mi bříško mapovat polibky. Ač nechtěně jsem vzdychnul.
Bylo mi to příjemné. Jeho dotyky.
"Líbí?"
"Jo.."

"Mmhmm..."zašpital Chris a usnul.
To snad...to snad ne!!!!!
Zařval jsem v duchu.
"Ach jo.."povzdechnu si a zase se obleču.







Jeho vysvléknu a položím do pokrývek, kde ho přikryji a ulehnu k němu, vzduch kolem nás naplniol příšerný pach po alkoholu.
Po pravdě řečeno skoro jsem kvůli tomu nedýchal, takový smrad.
Měl jsem sto chutí Chrise kvůli toho vzbudit a pěkně ho seřvat od hlavy až k patě, ale nějak jsem tušil že k tomu aby udělal něco takového musel mít pádný důvod a já věděl, že ho z něj dostanu dříve či později musím to z něj dostat, protože z vlastní skušenosti vím, že , když v sobě někdo něco dusí a nikomu se s tím nesvěří , tak postupem času i bez důvodu začne k lidem strácet důvěru a bolí ho z toho srdce a já necu aby Chris skončil stejně jako já, nechci to.
Po hodné chvíli ticha , kdy se mi konečně v tom smradu podaří pomalu, ale jistě usínat, tak si mě k sobě Chris pěkně silně přitiskne.
No a teď si to zkuste představit ten jeho dech s úst, který smrdí jak kdyby vychlastal celou vinici či sklípek k tomu zatoxidovaný vzduch, který tu už také stilh otrávit, už z toho jsem skoro nedýchal a teď mě ještě takhle mačkal, tak to je vážně vrchol všeho zlého.
"Chrisi!"
Rozhodl jsem se i přes ten risk, že by mohl dostat další choutky, u kterých by nedej bůh mohl usnout v tom nejlepším,že ho vzbudím, protože nechci aby se ráno probudil s bolestí hlavy pořádnou kocovinou a ještě k tomu na vrchol všeho zlého či možná dobrého, i kyd o tom pochbuji s mrtvolou vedle sebe.
Už vidím tu pitevní zprávu, Udušen na otravu nebezpečným zatoxidovaným kyslíkem s mírnou pomocí přidušení.
A já ještě vážně zemřít nechci, to, že jsem o tom někdy přemýšlel neznamená, že to tak chci, nebo ano?
Ne byl to jen chvilkový skrat.
"Áno lásko?"
Ozvalo se po chvíli.
"Škrtíš mě"
Stisk trochu povolil, ale né moc, i když jsemstále nemohl dýchat normálně, tak už se mi to podařilo aspoň jednou za půl minuty což je pokrok.
"Pr-škyt-Pr-škyt-Pro-škyt-Promiň l-škyt-lás-škyt-lásko"
Vydal se zebe asi po půl hodině snažení.
Radši jsem se na to vykašlal byloby mi to houby platný a snažil se usnout, i když…to se dalo velice těžko, když mi Chris ožužlával ucho a volizoval krk , do kterého mě sem tam kousnul anebo udělal pěknej cucflek, já se je modlil ať nejsou moc velký.
"Chrisi nech toho si opilý!"
Jasný rozkaz z mé strany.
"A co!"
Odvětil uraženě a vrhnul se mi na ústa, o jejich chuti teď radši pomlčím, protože by se vám mohlo udělat nevolno a to vám vážně nepřeji.
Snažil jsem se ho od sebe opdstrčit, ale bylo to marné on je jako droga, píchnete si trochu a musíte využít celou dávku jinak se depce nevyhnete.
Nakonec jsem se vzdal…a dál si to představíte…

Chris:

Pomalu přicházím k sobě a uvědomuji si hned několik faktů a to za prvé ten, že nevím kde jsem a jak jsem se sem dostal, až teprv po chvíli si uvědomím, že v koupelně a k tomu na zemi.
Za druhé ležím na něčem měkkém a to se stále vrtí, nenápadným okem jsem se rychle mrknul pod sebe a s vyděšeným vyjeknutím se odkulil.
Chudák Alex.

Pšik!Pšik!Pšik!

Ozval se z jeho strany jako odpověď.
I přes příšernou bolest hlavy…to bylo za třetí…jsem se bez váhání postavil a tak rychle jak to jen šlo vzal Alexe s upřesněním nahého Alexe do náruše a zavrtal ho do pokrývek, tvář měl zpocenou a pravděpodobně teď jeho tělo ovládalal nějaká nepěkná chřipka.
Rychle jsem se snažil najít nějaký teploměr, ale má kocovina mi nedovolovala rychlost větší než šnečí maratón.Šíleně mi třeštila hlava moje oči byly na to osré světlo slunce elergické a ještě k tomu jsem si vůbec nepamatoval co se včera dělo a proč jsme byly s Alexem oba nazí v koupelně a ještě k tomu spali na zemi…

"Jdi...jdi ode mě t-pšik!-ty ožralo jeden! Nechci tě ani vidět!"začal na mě ječet a vypadal jako manželka po 20 letech.
"Ale lásko já..."

"Žádné ale lásko! Kvůli tobě jsem ted nemocnej a mám cucfleky na krku jestli tě to-pšik!-ne..nezajima!"posmrknul a asi se cítíl opravdu hrozně. Vzal si ze šuplíku kapesník.
"Můžu..ehm pro tebe něco udělat zlatíčko?"
"VY-PAD-NI!" vydal ze sebe..
"Ale zlato já vážně...byl jsme na mol a...promin.." na to ho políbím.
"Promin? A příště to uděláš zase? A pak zase? Já věděl že je blbost jít k tobě"
"Co...cože?!"začal jsem zvyšovat hlas a on si jen povzdechl a pšinkul si.
"Jo..jsou jen samé problemy!" přestal vyšilovat když jsem vztáhl ruku.
Zděsil se. Šlo to vidět.
"Ne!" houknul a celej se zakryl do peřin. Odkryl jem ho a pohladil po hlavě. Vydechl ůlevou.Nepraštil jsem ho.
"Alexi. Ty si opravdu myslíš že bych tě uhodil?"špitnul jsem a on jen nepatrně přikývl.
"Nikdy lásko.."řekl jsem a on mi zřejmě uvěřil.
"Opravdu?"špitnul a já se na něj podíval.
"Opravdu" usmál jsem se a hned na to se mi pověsil kolem krku a i přes svojí nemoc začal hlasitě vzlykat. Asi to z rodičema nese opravdu těžce.
"Lásko.."uklidnoval jsem ho ale on pořád brečel a brečel.
"No tak.."
"Já..."vzlyknul.
"Co?"
"Miluju tě..." vydechl a vzlykl.
Usmál jsem se. "Já tebe taky Alexi"
Moc. Strašně moc jsem ho miloval. Byl jiný než ostatní. Tak křehký, jemný, krásný. Byl pro mě něco jako slunce. Bez tepla bych nemohl žít a bez něj taky ne. Byl moje malé sluníčko. Miloval jsem jeho ůsměv, pohled, pohlazení, oči, gesta miloval jsem na něm naprosto všechno. Byl dokonalý. JE dokonalý. A já ho miluju celým svým srdcem jako ještě nikoho. I když je to kluk nebo se někdy nepohodnem. Je můj a ot mi dává sílu žít.
Z mého myšlení mě vytrhlo hlasité "Pšííík" a smrkáni.
Zasmál jsem se. Andílek je nemocnej tak to nic pěkně dlouho nebude. Ale můžu za to já.
"Promin sluníčko.."políbil jsem ho do vlasů a on zase začal brečet.
"Nenene lásko neplakej" snažil jsem se situaci nějak zachránit ale on brečel jak pětileté dítě a koulel těma svýma modrýma očkama.
"Já nemůžu..nemůžu přestat..."vzlykal.
"Pšš.."obejmul jsem ho. Vážně ho miluju.
Chtěl bych s ním být do konce mého života. Toužím po něm. Po jeho dotycích, po jeho těle. Vydechnul jsem a hladil ho po zádech.
Alex:
Pomalu jsem se uklidnoval.
Bylo to silnější než já. Byl tak hodnej a...miluju ho. Musel jsem prostě brečet. Valilo se to ze mě jako oceán. A nešlo to zastavit.
Chris mi opravdu dával důvod žít. Žít pro něj. Dával mi pocit jistoty.
"Chrisi.."špitnul jsem.
"Ano?"
"Proč jsi..vlastně...byl takovej? Proč jsi odešel? A kde jsi byl?.."pousmál jsem se a čekal na odpověď.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gel-chan Gel-chan | Web | 8. srpna 2009 v 10:14 | Reagovat

Chlad noci čtu u Ebí xD.

Tenhle dílek byl oprvadu povedenej, jenom lituju chudáčka nemocného xD

2 Lex-san Lex-san | Web | 10. srpna 2009 v 20:54 | Reagovat

Hádky a usmiřovačky vždy stojí za to, že? Jinak další povedený díl!!!

3 Kit Kit | 11. srpna 2009 v 15:22 | Reagovat

usmiřování ja na hádkách nejlepší bezva dílek už se těším na další a myslím že bude skvostný jako všechny předchozí

4 akyra akyra | Web | 11. srpna 2009 v 21:59 | Reagovat

hehe ten to schytal ale chudáček alex, musí si ho hýčkat:)prosim tě jak se hodnotí článek?

5 Misuki Misuki | Web | 11. srpna 2009 v 22:25 | Reagovat

klikni na to hodnotit clanek..na hvezdu

6 Katy Katy | 15. srpna 2009 v 12:37 | Reagovat

AAAAA....tak nespravedlivé...já chci vědět důvod....Proč odešel?...a teď musím čekat...ach jo...ale jinak moc hezkou práci jste na téhle povídce udělaly holky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama