Těhotní chlapci Vyjádřete svůj názor!

Chlad noci 8.

28. října 2009 v 10:01 | Misuki |  Chlad noci
Kdyby byly nějake výrazné chyby...ve jménem..nebo normálně ve slovech...tak se omlouvám ted nemám opravdu čas to opravovat...asi za 2 hodiny jedu na festival a ted jsem se probudila..omlouvám se..



Adam seděl sklíčeně na zemi a já an něj vyjeveně čuměl.
Co se to tu děje??Jak moje dvojče??Co to je za blbost a proč vyúpadá stejně jako já??Jakej Adam k sakru proč mě unesli co se to děje??

Vyděšeně jsem se chytl za hlavu, jak mi nedocházeli jejich slova, jak dvojče??Já nemám bratra co se to k sakru děje!!Co se to děje??!!!
Proč jsem tady nic jsem jim neudělal tak proč mě nenechají být v klidu??
Chrisi!!!
Zaječel jsem v duchu tak strašně moc jsem si přál aby tady byl teď se mnou, mám tak strašnej strach co se mnou mají v plánu a kdo je to a proč vypadá stejně jako já??
Já … myšlenky mi chaoticky bloudí hlavou a já se je snažím usměrnit a srovnat si fakta, snažím se uklidnit, ale nejde to tak lehce jak bych si přál.
Už mě z toho bolí hlava, ale já prostě nemůžu, nemůžu se soustředit, je to tolik novích informací najednou, tolik událostí, že mi splívají do jedné velké skvrny.
Je to jako pořádně zamíchaná paleta barev a na mě je abych ty slité barvy dohromady dostal zpět na svá místa a uvědomil si co každá z nich znamená, ale to mi nejde…nejde!!!
"Alexi??"
Zaslechl sjem nějaký hlas a vyděšeně se rohlédl.
V té chvíli jsem i zapoměl, že tu ám návštěvníka, jakmile, jsem na něj zaměřil svůj pohled tak jsem jen zůstal vyjevěně sedět a kulit oči.
Ten Adam se pomalu zvedl a přisedl si vedle mě na postel.
"Alexi je mi to líto já nevědě…"
Zatavil jsem ho rukou, teď potřebuji být sám, ničemu nerozumím a nic nechápu, sic né nadarmo se říká, že nevědomost je sladká, ale né v tomto případě, te´d bych byl, tak strašně rád kdybych byl ten, co všechno ví a zná co potřebuje.
A rak jsem jen zhrbeně seděl na posteli a koukal do země, že jsem si ani nevšimnul, jak ten čas rychle letí, kdybych jen trochu zvedl hlavu a zadíval se do zamřížovaného okna, tak bych si uvědomil tu půlnoční tmu, ale já nemohl, připadal jsem si jak zkažená hračka, ale to jsem ještě netušil co má tepr přijít a že mů nezvaný návštěvní byl stále se mnou a taktéž jako já byl pohroužený do svých myšlenek.
"Kde to…Kde to jsem??"
Zašeptal jsem nahlas ani se to neuvědomujíc.
"A kdo seš ty??"
Obrátil jsem se na Adama a tak mohl spatřit mou stále ještě vlhkou a sčervenalou tvář od slaných slz ještě nedávno po ní kanoucích.
"Alexi, te´d nezávisí na tom kdo jsem já nebo kdo jsi ty teď záleží na tom co nejrychleji se odsud dostat, protože jestli se tak nestane budou velké problémy, tady nemáš na nic právo rozumíš?Tady neznamenáš nic si jenom hračka v ruku mého pána"
Řekl mi já naň jen vyděšeně koulil oči.
"Co-o??…"
Zašeptal jsem neslyšně, ale hned na to jsem se histericky rozječel.
"Co jsi zač!!!A a kde to jsem!!!Co se to děje!!!proč jsem tady!!!Co sjem k sakru uděla za zločin, že si zasloužím tohle?!!!"
Asi jsem toho … Adama dost vyděsil, ale věřím, že já jsem o dost vyděšenější než on ať je to kdo je to.
Vždyť jsem to já, ten koho unesli a eřekli u ani důvod, odvezli ho na neznámé místo a řekli, že mám brášku, dokonce dvojče, jsem to já komu se poseldní dobou všechno sere!!tak proč!

Najednou jsem se začal cítit tak malátně abyla mi taková strašná zima, nečkaně jsem se začal otřásat jak zimou tak zatlačovanými slzami.
V tom všem zmatku jsem úplně zapoměl, že bych měl ležet a odpočívat…Chrisi, kde seš tak strašně mi chybíš, kde seš když tě potřebuji??!
Kde?!!
Chrisi!!!
Zaječel jsem v duchu vyděšeně.
Chris:
Naprosto vystresovaný Chris v té chvíli zvedl hlavu a přísahal by , že slyšel někoho volat své jméno.
Roztřeseně jsem se zvedl z podlahy a ještě jednou prošel celý byt co kdyby se mi to náhodou jen zdálo a našel bych Alexe rozkošně rozvaleného v posteli s tím dudlíkem v puse co by mu tak slušel, co kdybych jen hlopě snil a nic z toho by se nestalo.
Ale mílil jsem se stalo všechno to se stalo.
Musím jej najít!!!
Roztřeseně jsem si uvědomil a zatnul ruce v pěst, až mi zapraskali klobky.
Ale v tom případě bych to měl urovna s rodiči, budu potřebovat peníze a výbavu a spoustu dalších věcí, musím jim vysvětli jak strašně moc mi na nich ,a le na Alexovi záleží a že je potřebuji všechny.
Naposledy jsem se rozhlédl po ložnici a upoutalo mě něco na zemi přešel jsem k tomu a zvedl to.
Byl to…co to…Ano je to balíček karet,a le ty nejsou moje, začal jsem si to prohlížet důkladněji a potom mi došlo, že to je pravděpodobně někoho z těch zmetků co mi šáhli an Alexe.
Bylo na tom logo nějakého baru co kupodivu svému neznám, to bude pěknej pajzl, řekl bych , že něco jako striptýz bar nebo tak to jsou jediné smeťáky, do kterých jsem v životě nepáchl.
Taky aby ano, když jsem na chlapy , že??
Z odhodlaným výrazem jsem si to začal rázovat pryč odsud…
O pár dní pozdeji
"Ne to si neoblecu!! Proste ne!!" rval jsem na ne...jsem tady asi týden a už jsem si zvykl na tvrdý režim. Každý den me neco rozbrecí. I to že tady vubec jsem. Už jsem pochopil jejich zámery.
"Delej a nebudu o tom s tebou diskutovat.." zasycel na me Andrej. Byl to "ten hlavní" a ted me chce navléct...do šatu urcených pro lidi jako jsem já. Nejsem ale chtejí to ze me udelat! Normální devku!!!
"N..ne!" krikl jsem a rázem mi priletela obrovská facka a já se ocitl na zemi. "Au.." špitl jsem a vystrašene na nej kouk. "A delej!" ozvalo se z jeho ust a já musel poslechnout. Nemel jsem na vybranou. Zacal jsem se pomalu oblíkat a u toho jsem brecel.
"Nefnukej devko.." sykl a to jsem vzlykl ješte víc. "Slyšelas devko?"..."neríkej mi tak.." zakricel jsem. Nechtel jsem to slyšet! Už nikdy!.."jak se opovažuješ.."násilím na me narval to oblecení a táhl me nekam dolu. "Ne!" bránil jsem se a dopadl jsem pred cerné auto do kterého
me po chvíli cpali dva urostlí chlápci. "Nech...nechci!!" brecel jsem. "Prosím!" vzlykal jsem ale marne. Dopadl jsem do rohu auta a tozkoukával se..Nevidel jsem kdo auto rídí, protože prední cáct byla oddelená od zadní.
Zabušil jsem na sklo. "Puste me ven!!!" zajecel jsem ale nic se neozývalo tak jsem to vzdal a jen cekal co se bude dít dál.
Po pár chvílích se auto konecne zastavilo a otevrely se zadní dvere. Koukl jsem na toho chlapa. Vubec jsem ho neznal. "Pojd.." rekl mi hrubým hlasem a me nezbývalo nic jiného než poslechnout. Vylezl jsme tedy z auta a podíval se na klub pred sebou.
Celkem jsem nechápal co zrovna tady budeme delat ale po chvíli mi to zacínalo pomalu ale jiste docházet. "Co..co tu budu delat?" špitl jsem a podíval se na nej. Jen uhl pohledem a capl me za ruku. Táhl me do té budovy.
Jen jsem se podíval kolem a málem se mi zvedl žaludek! To všechno co se tam delo! Bože! "Ne!" zacal jsem sebou mrskat ale on me jen pritáhl ke dverím kde stáli další dva.
"Tady je.." rekl ten co byl se mnou.
"Hezké zbožícko. Andrej vždycky umel vybrat.." zasmáli se oba dva jedovatým hlasem a otevreli ty proklaté dvere. Jeden velký stul. Okolo asi deset mužu a na stole karty. V rohu menší sedacka celá kožená. Udivene jsem koukal a prestal sebou mrskat.
"A héle. Alex?" rekl blondatý vysoký a urostlý muž.
Zavrcel jsem a cukl sebou. Hned jsem ucítil jak me ten prasák za mnou porádne silne stiskl.
"Myslím že je potreba kocicku trochu zkrotit" zasmál se zase ten samý. "nebude to težké.." pokracoval a já se porád cukal.
"Pust me gorilo jedna!" mrskal jsem se a blondák se zase zasmál. Prišel ke me.
"Neboj se Alexi" usmál se a pohladil me po tvári. Ohnal jsem se a mu prelítl pres tvár menší úsmev. "pust ho" rekl a gorila me pustila. Otrepal jsem se a podíval na toho prede mnou. Ukázal na sedacku abych si sedl. Trochu jsem se uklidnil a sedl si.
"Tak Alexi." usmál se na me ten slizoun a já se vydešene koukal kolem. "Hlavne se uklidni. Nic se ti nestane" usmíval se porád a já se zacal uklidnovat. Zdál se být hodný.
"Hm.." špitnul jsem a jen koukal na jedno místo.
"Zrejme už jsi byl seznámen s tím..co zde budeš delat ne?" rekl. I když jsem to vedel. Poprel jsem to.
"Ne.." šeptl jsem a své oci uprel na nej.
"Aha..naše chyba. Neboj se neceká te tu nic zlého. Možná pár prvních dní. Ale pak te to zacne i bavit. Nedelám si legraci." usmíval se a snažil se abych mu veril. Ne. Neverím a verit nebudu.
"Nebudu to delat!!!" krikl jsem najednou a postavil se že utecu pryc. Ale v tom se ke me nahrnuly ty gorily a bezpecne me dotáhly zpátky na své místo.
"Alexi..chlapce proboha neblbni. " usmál se slizoun a sedl si vedle me. Objal me okolo ramen a pokracoval. "jsi v dobrých rukou. A já sám si te zaškolím." houkl mi do ucha, oplzle se usmál a nechal me odvést.
Odvedli mě do jednoho pokoje a ukázali na hromádku sporého oblečení uloženého do úhledné hromádky.
"To si oblečeš!"
Nařídila jedna z těch goril a já přešel k hromádce pomalu jsem zvedl první kus oděvu a vykulil oči.To si přece na sebe nemohu vzít budu v tom vypadat jako děvka!Já…já tady budu dělat…
Ne!
To přece nemůžu to je odporné!!!Chrisi pomoc prosím…pomoc.
Zavzlykal jsem v duchu, ale na venek jsem nechtěl dát nic znát, přesto se mi to nepovedlo, když jsem si začal oblékat za upřených pohledů těch chlápků, ten…oděv-To sloco jsem vyplivnul s naprostou nechutí-tak se mi z očí začali hrnout slzy.
"Panebože to prosím…to ne prosím"
Prosil jsem šeptem a z očí mi stékaly krokodýlí slzy ponížení.
Když jsem se dooblékl tak sem přešel k obrovskému zrcadlu , na které jsem následně vykulil oči…vypadám příšerně!
Oděv se skládal z uplých kožených kraťásků a kožené vesty obepínající tělo a na dva knoflíčky díky čemuž mi vylézala polovina hrudníku a téměř i bradavky, u pasu jsem měl tenký bičík a na nohou obuté kozačky nad kolena a na vysokém jehlanovém podpadku jediné co bylo v této chvíli alespoň malím utěšením pro mou duši, bylo to, že jsem věděl, že se na těch botech nezabiju.
Potichu jsem se zasnil a vzpomínal na to, když jsem byl ještě doma, když byly mí rodiče v pořádku a nehádali se , když jsem hrál ty přihlouplé divadelmní hry, kde jsem někdy musel hrát i dívky, protože se ta role hodila zrovinka na mě, když rodiče vybuchovali smíchy a nadšeně tleskali při každém z těch roztomilích vystoupení, ale hrdě to většinou vydrželi až domů kde se zavřeli u sebe v ložci odkud se po chvíli začal ozívat jen hlasitý smích, až později mi došlo čemu se smáli, ale nikdy mi to nevadilo tak moc jako ,l když se hádali.
Po chvíli sje se probudil, to bylo zrovna, když mi jedna z těch goril šahali na zadek.
"ne!"
Vyjeknul sjem a odskočil do očí se mi opět nahrnuly slzy, které jsme nedokázal zadržet, tak strašně to bolelo.
"Nechte mě prosím"
Kajícně a vystrašeně jsem začal žadonit, když se ke mně s oplzlím výrazem ve tváři začal přibližovat.
"Ale no tak nebude to bolet"
Odvětil kliděn a stále se přibližoval.
Oči mi nervózně přeskakovali v důlcích ze strany na stranu jak jsem se snažil bezůspúěšně najít nějakou únikovoucestu ven.
Než jsem si stačil promyslet co vlastně dělám, tak jsem tryskovou rychlostí vyletěch a mířil si to ke dveřím, kde mě chytil ten druhý do svého pevného sevření, bránil jsem se drápal a škrábal bušil do něj pěstmi, ale nic nepoháhalo já nerbyl proti němu nic.
Ve dveřích se objevil ten oplzlí chlápek, který se ke mně choval tak mile a prohlédl si mě od hlavy k patě.
Pochvalně si povzdechnul a vydal mlaskavý zvuk.
"No tak myslím, že si připravený na první kolo co?"
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Haf-chi Haf-chi | Web | 28. října 2009 v 11:32 | Reagovat

A ku**** už aby tam došiel chris (najlebšie so samopalom) a rozbil to tam  keď už sme pri tom máš tam veľa chýb  ,ale inak v pohode xD

2 DanesheQ DanesheQ | 28. října 2009 v 12:04 | Reagovat

Jak ste to mohly Alexovi udelat xDDDDDDDDDDDDD chudacek malyy....... ale jinac powedene:D

3 Katy Katy | 28. října 2009 v 16:50 | Reagovat

Aj...asi bych si do budoucna měla číst jen veselé a romantické příběhy...z tohohle jsem docela...jak to říct, v depresi je moc silné, takže řekněme že mám jen zachmuřelou náladu...snad se mi spraví až napíšete *Skandál*...ikdyž, tam už jde taky do tuhého, co já jen budu dělat...:D

4 Ebika Ebika | E-mail | Web | 28. října 2009 v 19:26 | Reagovat

[1]: MNo ahoj jás e za ty chyby omlouvám to bude asi hlavně moje chyba, ale můžeš být rád, že to čteš u Misuky jako tady, kdyby si to četl u mě na blogu tak by těch chby bylo mnohem víc já to ani neopravuju...=)*stydlík*

5 Zuzka Zuzka | Web | 29. října 2009 v 13:39 | Reagovat

hej to bylo skvelý .. fakt se hrozne tesim na dalsi dilek, i kdyz ho teda lituju chudacka

6 Misuki Misuki | Web | 31. října 2009 v 15:47 | Reagovat

sorry lidi se omlouvám za ebiku a občas iza mě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama