Těhotní chlapci Vyjádřete svůj názor!

Dočkáš se 1/2

2. července 2010 v 18:09 | Misuki |  -->jednodilne
Tak...sama nevím co říct...;)



"On tam bude. Musíš jít, domlouvali jsme si to už na začátku prváku. No tak". Malý, hnědovlasý jen prootočil své modré, pronikavé oči. Tak nádherné. Právě se dohadoval se svým nejlepším přítelem. Dnes byl totiž den D. Když nastoupili na střední školu, jak už to bývá, seznámili se s mnoha dalšími žáky, kteří navštěvují tuhle školu. Od těch se po pár větách dozvěděli, že pravidelně každý rok se koná jakási rozlučková párty. Ovšem, že párty jsou na ubytovnách a nebo u žáků doma každý víkend, ale tahle byla vždy pro někoho vyjmečnou. Byla hodnotná. Celý rok se každý z žáků těšil na ten den. Sébastien de la Rosu a Simon Moreau nebyli vyjímkou. Domluvili se, že půjdou společně. Společně se rozloučí s rokem plným trápení, učení. Všechno by bylo v pořádku, pokud by Sebastian, přesto že jeho pravé jméno je Sébastien, mu všichni říkali Sebastian, nerozhodl dělat cavyky. Ostatně jako vždy. "Nic nemusím..." řekl nabubřele. Samozřejmě, že tam chtěl. Jenže přes rok se stala oná událost, díky které se tam obdivuhodně těšil a naopak překvapivě ne.
 Na školu přišel jistý Felix Leroy. Mladík s uhlově černými vlasy, šedými oči a lákavě vykrojenými rty. A sice s chováním barbarským. Přesto se v něm ukrávalo něco, co Sébastiena naprosto fascinovalo. Možná právě jeho barbarské a povýšené chování. Byl jím unešen. Byl zamilován. A to věděl pouze on sám a jeho nejlepší přítel.
"To si piš, že musíš. Sebe." povzdechl. Nevěděl, jak chlapce pobídnout. Ale za žádnou cenu si nechtěl nechat zkazit večer, někým, kdo vlastně ani neví, co způsobil.
"Slíbili jsme si to. Já myslel, že právě chceš jít, když se tam objeví."
"Mýlil jsi se. Nemůžu se na něj dívat. Vlastně. Můžu, dívám se na něj pořád, přesto, že nechci. Co když už si všimne něčeho. Něčeho, čeho nechci aby si všiml. Co by si o mě pomyslel. Co ostatní. Je to divné." zklopil pohled. Byl na vážkách. Simon mu nechtěl nic nalhávat. Ano. Jistě, že to nebylo naprosto v pořádku. Stál si však za svým. "Prosím..". Sébastien přikývl.
"Dobře. Ale když se mi bude chtít odejít, odejdu". Simon se usmál a s neskrývanou radostí přikývl. Byl rád, že se jejich sliby uskuteční.

****
Jakoby mávnutím proutku, uběhlo pár hodin. Všichni žáci se ve svých pokojích připravovali na onu velkolepou párty.
Simon seděl u velké hromady oblečení a díval se na Sébastiena.
"Myslíš vážně to, že z tohohle všeho ti mám vybrat jen triko, kalhoty a mikinu?" zacukal obočím.
"Myslím. Když chceš abychom šli spolu, obětuj pro to přece něco. Myslím, že pár minut tě nezabije. Však víš, že nejsem náročný". Simon kývl rameny a za pár minut vytáhl z hromady tři nejlepší kousky. Spokojen sám se sebou je položil na postel. "Hotovo madam.." zachechtal se a díval se na Sébastiena. Ten jen krčil obočí. Díval se na modro-černé triko s lesklým nápisem, černé kalhoty a modročernou pruhovanou mikinu. Opravdu to byly ty nejlepší kousky oblečení v jeho skříni. Pousmál se. "Dobře. Díky. Máme deset minut. Potom vyrazíme. Obleču se" řekl a udělal tak. Zhruba po deseti minutách opravdu vyrazili vstříc dnešní noci.

 Když stáli před mohutným domem, pohlédli na sebe. Vyděšeně. V okolí se linula hlasitá hudba a světla, vycházející z oken domu. "Je to bezpečné?"
"Jistěže není". Sébastien se zasmál a otevřel dveře chrámu. Okamžitě se na něj linul smrad alkoholu a cigaret. Skřívil obličej a vešel i se Simonem dovnitř. Oba se rozhlíželi kolem. Rozhodli se jít do hlavní místnosti, kde bylo vše potřebné. Bar s občerstvením, jídlo, pití, stoly, židle a hlavně nejvíce kamaráda ze stejným a vyšších ročníku. S pár z nich se pozdravili a mířili k volné sedačce. Přímo volala, aby si na ni sedli.
Pohodlně se posadili a dívali se na jejich vrstevníky, kteří bez zábran pili i ten nejtvrdší alkohol.
"Taky něco donesu. Jen chvíli počkej". Sébastien přikývl a Simon odešel. Za chvíli se ztratil mezi lidmi a Seb osaměl. Když čekal asi třicet minut, než se jeho přítel vrátí, znervozněl. Nechtělo se mu už čekat a chtěl jej najít. Postavil se rozhlédl se kolem. Samota jej znepokojovala. Udělal krok dopředu a nemohl se hýbat. Přes tančící dav lidí to nešlo. Někdo jej chytil za ruku a stáhl zpátky na sedačku. Heknul. Odvážil se podívat kdo to byl. Oněměl, když spatřil toho, koho nechtěl dnes večer potkat. "Nedostaneš se tam. Neriskuj, že se ti něco stane." usmál se a s naprostým klidem se napil. Avšak Sébastien až tak v klidu nebyl. Jen zaskočeně přikývl a pohodlněji se posadil. Nervózně se díval okolo sebe.
"Na..". Otočil se. Felix Leroy mu nabízel skleničku alkoholu. Nemohl uvěřit. Vzal si ji.
"Ten tvůj kamarád se jen tak nevrátí. Viděl jsem jej bavit se s nějakými děvčaty. Bude to na dlouho..."  zasmál se napil se. "Na tebe už mám spadeno docela dlouho. Znám se vlastně se všema na škole. Se všema se bavím. Až na vyjímky. Ovšem s tebou. Nejevíš známky toho, že by jsi chtěl, abychom se třeba zpřátelili" hraně se usmál. S politováním.
"Tak to není. Jen se stýkáš s lidma, se kterýma já ne. To je ten problém. Nikdy jsem na tebe nenarazil. Možná je to i tím, že jsi o ročník výš. Nevím.." odkašlal si a napil se z drinku, jenž mu byl nabídnut. "Nebude to tím. Jestli nemáš zájem. Řekni a já odejdu."
"Mám!" rychle stočil svůj pohled na Felixe. Nechtěl tak vyjet. "Teda...ano mám. Bál jsem se". Chvíle kdy nikdo nemluvil. Hrála hlasitá hudba. A ozýval se nadšený řev ostatních.
"Mě?"
"Ne..". Sébastien nesouhlasně zakroutil hlavou. Ani nevěděl čeho se vlastně bál. Felix se spokojeně usmál.
"Jsi Sebastian že?"
"Říkají mi tak. Nebo Sebe. Jsem vlastně Sébastien. Ale to ví málokdo. Ani učitelné mi tak neříkají." povzdechl si a napil se znovu. Nervozita, která jej doprovázela v prních chvílích, jej už opustila.
"Zajímavé. A příjmení?"
"De la Rosu".
"Sébastien de la Rosu". Usmál se. "No slyšel jsem, že nejsi francouz, ale cizinec. Jsi z brazílie nebo tak?". Seb se zasmál.
"Jsem z Filipín." odvětil a dopil poslední kapky drinku. "Přestěhovali jsme se, když mi bylo..myslím...dva roky. Nevím už přesně." Felix se usmál a přikývl. Tenhle malý, pohledný cizinec se mu líbil. Vlastně, když už nastupoval na školu. Všiml si jej. Nebyl jako ostatní chlapci. Byl jiný. Krásný. Měl výrazné ženské rysy a zdržoval se poblíž dívek a nebo jediného přítele Simona. Felix se jako vždy zařadil mezi vyšší společnost. A proto se vlastně neznali.
"Tak Filipíny. To je pořádně daleko. Na tvé výslovnosti to ani skoro nejde poznat. Jen naše, prej krásné, R máš měkčí. Ale je to roztomilé. Vážně." mile se usmál se podával další drinky.
Ani jeden z nich nevěděl, jak dlouho tam seděli. Věděli jen, že se jim stále nechce brzdit s alkoholem. "Jdeme tančit?". Seb se zasmál. "Neumím to. A na víc mě nohy nepo..neposlouchaj" vyhekl a pozoroval Felixe jak se zvedá. "To zvládneš. Naučím tě to." Popadl jej za ruku a táhl směr na parket. Sébastien se za ním jen koketně pochechtával a nechával se Felixem vést. Nevímal ani jeho přítele Simona, který je pozoroval už hodnou chvíli. Došli na parket a začli se vlnit v rytmu hudby. Nevnímali ostatní. Nevnímali ty, kteří se na ně dívali. Nevnímali nic okolo sebe. To, že jsou oba kluci. Dotýkali se svých těl a tiskli se k sobě. Užívali si večer a náladu.
 Odehrálo se pár písní a rozhodli se jít odpočinout. Alkohol jim v tom moc nepřidával. Sébastien vlastně pil poprvé v životě. A dost si to užíval. I přítomnost Felixe si užíval a nemohl se jej nebažit.
"Bavíš se?" zeptal se Felix. Sébastien radostně přikyvoval a do jeho žaludku putovalo pár dalších loků alkoholu. Ani jeden z nich si nevšimli Simona, který se posadil vedle nich. Bavili se o ruzných věcech, kterí nedávaly smysl a smáli se. Simon si odkašlal a podíval se na Seba. Ten se usmál.
"Měli bychom jít Sebe. Co říkáš?" mile se usmál. Čekal s kladnou odpovědí. Avšak dočkal se opaku.
"Nikam ještě nejdu. Jestli chceš jdi si. Já příjdu později." zabublal a opřel se o sedačku. Nikam se mu nechtělo. Teď opravdu ne.
"Přišli jsme spolu a spolu taky odejdeme. Takže se seber a jdeme" zamračil se. Vůbec se mu nelíbilo co alkohol a Felix s chlapcem udělali.
"No no Pane Moreau. Jasně ti řekl, že nikam nejde. Nech jej na pokoji. Dovezu ti jej nepochroumaného neboj se". Simon se naštvaně díval do jeho šedých očí.
"Ručíš za něj.." sykl a zmizel. Sébastien se zasmál se omluvil se.
"Neboj se. Půjdu domů s tebou". Seb přikývl a bavili se dál.
 Sebral skleničku s pitím a otočil se zpátky. Díval se do Felixových očí na vzdálenost dvou centimetrů. Vydechl a zamrkal. Felix se usmál. Jeden centimetr. Jejich ústa se sebe málem dotýkala. Ani jeden z nich nevěděl, jak to to stalo. Jak rychle. Spojili jejich rty v jedny. Polibek byl vášnivý. Avšak o to méně dlouho trval. Odpojili se od sebe. Povýšený pohled na Felixově obličeji se nedal přehlédnout. Sébastien byl tak šťasten. Po rtech si přejel jazykem a jemně Felixe odstrčil. Zasmál se a napil se. Felix udělal to samé. Měl vyhráno?
***************************************************************************
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christina Christina | Web | 2. července 2010 v 18:14 | Reagovat

Ahoj zalozila som si novy web Academiu bola by som velmi rada keby si sa zaregistrovala ak sa chces zaregistrovat najdes to na tejto stranke http://academy-christina.blog.cz/1007/registracka
PS: Neber to ako reklamu ale ako pozvanku
PS:Nice blogis

2 bibi12345 bibi12345 | Web | 2. července 2010 v 18:20 | Reagovat

Ahojky mas hezky blog..jestly chces kukni na muj blog..byla bych moc stastna ..

3 Hirotana Naoto Hirotana Naoto | 3. července 2010 v 12:40 | Reagovat

má vyhráno? kruciš...takhle mě napínat...to děláš schválně,že?vůbec nechápu co tě tak brzdí,když tvoje povídky jsou skvělé?XD

4 Davida666 Davida666 | 3. července 2010 v 22:40 | Reagovat

Už se těším na pokračování :-)

5 Misuki Misuki | 4. července 2010 v 13:27 | Reagovat

Bohužel mě brzdí čas ;) ale ted už by to mělo být v pohodě...takže se na to vrhnu ;)

6 Aylen Aylen | 13. července 2010 v 14:49 | Reagovat

Moc se mi líbí povídka :)ú těším se na druhou část...

7 Lenushka Lenushka | 13. července 2010 v 16:30 | Reagovat

Skvělá povídka, těším se na pokráčko. Byla by škoda, kdyby si nechala psaní. Tvoje povídky jsou úžasné a nedočkavě se těším vždy na další část. Jen doufám, že je nenecháš nedokončený. Taky se pokouším psát povídku pro mojí kamarádku a vím, jak je to někdy těžké, ale když pak mi napíše, že to bylo skvělé, abych napsala další díl, tak mě to potěší. Tak jen prosím a smutně koukam, aby si měla chuť do psaní a neopuštěla své čtenáře :-).

8 NiCky NiCky | Web | 14. července 2010 v 13:48 | Reagovat

mně se to líbí

9 Lenalee Uchiha Lenalee Uchiha | Web | 12. srpna 2010 v 21:30 | Reagovat

Tak jo :) Moc rada spratelim, zacina se mi tu libit ^_^
Jinak promin, ale diplomy nedelam :))

10 Sea | Slečna "S" Sea | Slečna "S" | Web | 12. srpna 2010 v 23:29 | Reagovat

Nádherné jako vždy ^^.

Geluš xD

11 Misuki Misuki | 13. srpna 2010 v 0:43 | Reagovat

děkuji ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama