Těhotní chlapci Vyjádřete svůj názor!

Kniha 9. - Všechno zlé je k něčemu dobré část 2.

15. srpna 2010 v 12:18 | Misuki |  _Kniha_
Omlouvám se všem zbylým!... Je to krátké, zmatené...bez kvality... musím se dostat zpátky do eteru...každpopádně budu nadšená z komentářů ;)


Matěj osaměl. S úsměvem na rtech pozoroval oblohu. Všechno zlé je k něčemu dobré.
*****


"Nikdy jsi o tom nemluvil?" usmál se. 
"Ne.." zašveholil Samuel a propletl s Hansem prsty. Ležel skrčený u Hansova těla a poslouchal rytmus jeho srdce. Byl rudý studem, jejich chvilka právě nastala.
"Taky...jsi nikdy neviděl..obrázek či.. video?"
"To taky ne.." kňukl. Opravdu se styděl. Hans se zasmál. Přišlo mu to roztomilé a vtipné.
"Není na tom nic zvláštního víš...." usmál se..." nemusíš nad tím tak přemýšlet. Necháš se unést vášní a pocitem, jenž tě doprovází. Nemyslíš na to, co tě čeká. Necháš se unést přítomností. Krásnou přítomností. Nebudu tlačit. A kdyby se ti něco nelíbilo, přestanu." zašeptal a pousmál se. Samuel se díval do neurčita a hluboce přemýšlel. Bylo to pro něj vážné a opravdu důležité. Vzdychl.
"Věřím ti.." vydechl a pohladil Hanse po líčku. Věřil. Hans se usmál a spojil jejich rty v jedny. Líbal jej něžně a pomalu. Vášnivě. Hluboce. Samuel to miloval. Nechal bloudit Hansovy ruce po jeho těle. Usmál se.
"Líbí se ti to?" zašeptal Hans a usmál se. Políbil chlapce opatrně na krk.
"Moc.." dostalo se mu tiché odpovědi. Usmál se a pokračoval v líbání. Miloval pocit, když se mohl dotýkat Samuelova štíhlého těla a poslouchat jeho vzdechy. Přesunul své ruce na Samuelova stehna a usmál se. Chlapec pod ním zavrněl. Políbil jej na rty.
"Miluju tě. Miluju tvůj hlas, tvoji vůni, dech, gesta...miluju tvé tělo... všechno na tobě miluju.." zašeptal a podíval se Samovi do očí. Byly plné lásky a vděku. 
"Já tebe víc..." zašeptal Samuel a políbil Hanse na rty. Tak jako nikdy před tím. Hans se usmál. Všechno myslel vážně. Povzdechl. Jak mohl toho kluka nenávidět? Vždyť to..jednoduše nejde. Zasunul svou ruku pod Samuelovo triko a druhou jej hladil ve vlasech. Cítil jak se pod ním chlapec třese, cuká, dýchá. Usmíval se a hladil jej po vlasech. Přiblížil svou tvář k té jeho a políbil jej. Jeho ruka doputovala ke kalhotům, které opár centimetrů stáhla dolů. Uslyšel zamručení a pokračoval.
"Hansi.." zašpital Samuel. Už nechtěl víc. Pro pár dalších dnů mu stačilo tohle. Nechtěl se ukázat. Cuknul pánví a vyrušil Hanse z transu. Vydechl a díval se mu do očí. Zakroutil hlavou.
"Promiň" špitl Hans a oddálil se.
"Ne..to já.. . Já jen, že... chtěli jsme si povídat..a.."
"Já vím.." přerušil jej Hans a usmál se.
"Pu..pustíme si film?" pípnul Sam. Hans to nevydržel a se smíchem se svalil vedle něj.

*****

Nevěděl jak dlouho tam seděl, avšak zima jej donutila na cestu domů. Ignoroval pokřiky opilých kluků. Nezajímal ho svět okolo. Díval se do nebe a šel dál. Přemýšlel o celém svém životě. Probíral každý detail. Až přespříliš. Bože. Zabíral se svým světem. Až tak, že si nevšiml člověka naproti něj. Narazil do něj. S heknutím dopadnul na zem a zvedl hlavu. Moc dobře na něj neviděl. Jen si mohl všimnout skoro bílých vlasů a kapuce na hlavě dotyčného.
"O..mlouvám se. Pardon. Nechtěl jsem.." vykoktal a zvedl se ze země. Upřeně se na kluka před sebou díval. Ten se uchechtl a sundal si kapuci. Usmál se.
"To je v pořádku..." řekl a díval se na Matěje. Ten jakoby v tranzu díval se před sebe. Nikdy neslyšel tak nádherný hlas jako teď. Nikdy neviděl tak světlé vlasy a tenhle výraz ve tváři. Byl...okouzlen.
"Dobře.." špitl a otočil se. Toužil po tom, aby jej neznámý zastavil a nabídl ruku.
"Počkej.." ozvalo se. Radostně se otočil a usmál se.
"Vypadáš..sklesle." ukázal na bar.. "nechceš zajít na skleničku?" usmál se neznámý a směřoval k baru. Matěj povyskočil radostí a oddaně šel za ním.

*****

"Mohli...bychom jít spát, co říkáš?". Pokojem se nesla kouřová nálada. Jednou sem a podruhé tam. Film běžel asi hodinu. Samuel byl dost vystrašný, každou chvíli byl natisklý na Hansově těle a zhluboka dýchal strachy. Hansovi to přišlo vtipné a roztomilé. Nechal si to však líbit.
"Mohli.." odpověděl a políbil Samuela na čelo. Rád to dělával. Naučila jej to matka když mu bylo zhruba 5 let. Neměla práci, a proto spolu trávili dost času. V kuchyni, v obchodech. Vždy, když jej líbala, líbala jej na čelo. Usmál se nad tou vzpomínkou. Ucítil vedle sebe pohyb a podíval se podle něj. Samuel se odkulil a díval na něj.
"Copak..?" otázal se a usmál se.
"Nic jen..." usmál se.
"Co?"
"Mám tě rád. Moc...a miluju tě.." zašeptal. Oba naráz vydechli. 
"Já tebe taky Same.." usmál se a přvinul si vrabčátko do náruče. Byli tak šťastní.

****

Matěj nechápavě koulel očima. Nechápal nic vedle sebe. Svět se mu točil. Viděl černobíle a nevěděl kde je. Viděl jen skleničku a prášek který mu před chvíli onen neznámý dal. Litoval toho a chtěl vrátit čas. Bylo to nesnesitelné. Pocit, který vlastně ani nebyl pocitem. Byla to koule na noze.
"Nechci.." vyhekl když cítil, že se něco děje. Někdo s ním prudce pohl. Viděl jen černobílé čáry a někdo se zasmál. Vzdychl. Chtěl za Honzou. Nechtěl tady být. Zavřel oči a nechal se doslova unést.

**

"Hej ty! Vstávej!". Vyskočil do sedu. Zmateně se díval okolo sebe a chytil se za hlavu. Nevěděl kde je a snad ani vědět nechtěl. Bylo to zklamání.
"Kde jsem?" zeptal se blondýna. Byl rozhněvaný. Byl jim tak unešen, jeho krásou.

"Jsi u mě. Nemohl jsem tě tam nechat. Nechci vědět co by tady s tebou udělali. Vzal jsem tě ke mě." zasmál se a odešel z místnosti. Matěj se za ním nechápavě díval a snažil se vzpomenout si na záblesk z večera. Nic. V hlavě duto a prázdno.
"Počkej!" vykřikl a vyřítil se za blonďákem. Vyhekl, když zjistil, že je pouze ve spodním prádle. Se strachem v očích se na sebe podíval do zrcadla, hodil před sebe pokrývnu a mířil za neznámým.

"Dáš si čaj nebo něco?" ozvalo se za ním. Povyskočil úlekem a neznámý se zašklebil.
"N...ne...moc dlouho se nezdržím. Jen bych...chtěl vědět, proč tady jsem, co se dělo a...a.. proč?" vzdychl a naivně se díval před sebe. Do jeho očí, které si zamiloval.
"Co by se mělo dít? Jen jsi mírně přebral...to se stalo. Neměl bys tolik pít, nesvědčí ti to. Jsi mladý, pohledný. Někdo by toho mohl využít." Matěj jen tiše přikývl a sedl si na židličku. Byl rád za to, že nějak neblbl a podobně.
"Akorát.... ne, že by se mi to nelíbilo, ale.." zašpital blonďák a přiblížil se k Matějovi, "rád bych si tě vychutnal když jsi střízlivý" vydechl a usmál se. Matějovi jakoby oči vypadly z důlků.
"Cože?!" vyhekl a okamžitě se postavil. Nemohl uvěřit svým uším. Chtěl utéct. Chtěl se nechat obejmout. Honzou. Zakňučel.
"Copak? Něco se ti nezdá? Já myslím, že včera jsi na tohle měl jiný názor. Když jsi mě prosil a.."
"Dost! Já..nechci to slyšet!" vyhekl a utekl do pokoje, kde si posbíral svoje věci. Přišlo mu to jako z filmu. Cítil se tak trapně. Ale bohužel, byla to realita. Rychle na sebe oblečení naházel a mířil ke dveřím. Byla to noční můra.
"Neblbni.." ozvalo se ode dveří. Zakroutil hlavou a blonďák se zasmál.
"Čau.." vyrazil ze sebe Matěj a utíkal pryč z domu. Naprosto nevěděl kde je. Ignoroval blonďákův křik za ním a hleděl si svého. Vzlykl a po pár stovkách metrů se zastavil. Rozhlédl se kolem a otočil se. Byl dostatečně daleko. V hlavě mu pobíhalo miliony myšlenek. Byla to rušná noc. Povzdechl si a podíval se před sebe. Kašnu důvěrně znal. Nebyl daleko od...Hansova domu. Tolik toužil po Honzově objetí. Zasténal a zamířil tam. Udělá všechno proto, aby mu Honza odpustil.

 Doběhl k domu. Se slzama v očích se podíval na dveře a..zaklepal. Čekal pár vteřin. Neměl odvahu to zkusit po druhé. Tolik smutku pociťoval. Tolik beznaděje, která stékala v podobě slz po jeho lících. Vzlykl a otočil se. Nemohl dál. Nevěděl proč byl najednou v téhle depresi. Přišlo to samo. Pomalu sešel po schodech na chodník. Vydechl a uslyšel klapnutí dveři. Něco se v něm zlomilo. Neměl odvahu se otočit. Najednou jakoby zmrzl. V hlavě prázdno a zároveň...tak plno.
"Co chceš?". Přivřel oči. Tak chladný tón. Přemohl se. Otočil se. Díval se do očí, které neznal. Byly plné zlosti. Zklamání a zároveň lásky.
"Honzo já..." vzlykl a díval se mu do očí. Věřil v to. Věřil, že to bude lepší. Toužil po tom.
"Co chceš?" zeptal se ostřeji. Díval se na Matěje. Byl tak zlomený. Nechtěl se slitoval jen tak. Chtěl jej potrápit a vědět, proč je tady. I když to vlastně věděl.
Matěj to nevydržel. "Promiň.." zaštkal a spadl na zem na kolena. Nevydržel to a rozvzlykal se. Chtěl aby to skončilo. Aby se probudil z toho snu. Bylo mu tak trapně. Cítil se tak ponížený. Honza ten pohled nemohl vydržet. Popadl Matěje hrubě za paži a mířil s ním do obýváku. Nezapomněl pořádně prásknout dveřma. Zavrčel. Matěje doslova hodil na pohovku a díval se na něj. Tak krutým pohledem. Zuřil jako býk v aréně. Vydechl a díval se na zlomeného Matěje. Ten nevěděl kam s pohledem a vzlykal. Zoufale se třepal a těkal očima po místnosti. Nevydržel a vrhl se Honzovi okolo krku. Rozvzlykal se. Tak hystericky jako nikdy předtím. Ponížil se. Věděl to a nevadilo mu to.
"Miluju tě..." zavzlykal a visel Honzovi okolo krku. Ten si povzdechl a pousmál se. Donutil ho litovat. Obejmul jej okolo pasu a hladil po zádech. Ovšem...nehodlal odpustit.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 15. srpna 2010 v 14:59 | Reagovat

stejně dokonalé jako vždycky, do dalšího dílu napětím prasknu:)

2 Misuki Misuki | Web | 15. srpna 2010 v 18:33 | Reagovat

děkuju :))

3 Sea | Slečna S Sea | Slečna S | Web | 16. srpna 2010 v 13:12 | Reagovat

Nádherné.. opravdu ^^. Div jsem neslintala ;). Těším se na pokračování.. A moc si přeji aby mu Honza odpustil.. oni jsou tak nádherný pár (mám je radši než ten hlavní xD).

4 Misuki Misuki | Web | 16. srpna 2010 v 20:39 | Reagovat

xDD to je...divné..xD taky mám k nim jinej vztah...

5 NiCky ♥SB♥ NiCky ♥SB♥ | Web | 19. srpna 2010 v 21:32 | Reagovat

ahoj =) nějakou dobu jsem tu nebyla, jak se vede? XD ta kapitola je moc hezky napsaná =) já jsem konečně taky napsala to své XDD

6 Daneček :-* Daneček :-* | 21. srpna 2010 v 2:01 | Reagovat

Krásné... jako vždy :)

7 Sea | S Sea | S | Web | 22. srpna 2010 v 19:03 | Reagovat

*Chytla absťák*
Misu.. Misu.. kdepak se nám touláš? xP

8 NiCky NiCky | Web | 2. září 2010 v 18:54 | Reagovat

kdy bude další díl? XD

9 Lenushka Lenushka | 6. října 2010 v 16:15 | Reagovat

Krásnáá povídka s napínavým dějem. Doufám, že už brzy bude pokráčko.

10 Ai Ai | Web | 16. října 2010 v 21:51 | Reagovat

hezu blog :)

11 Haki Haki | Web | 29. října 2010 v 13:09 | Reagovat

pěkné..a pěkný blog..:)

12 Hatachi Hatachi | E-mail | 11. září 2011 v 20:40 | Reagovat

Moc krásné!Už se těším na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama